Home > Novinky > DLNA-hudba budoucnosti?
DLNA-hudba budoucnosti?
Pokud byste se podívali do běžné domácnosti před dvaceti lety, z „multimediálních zařízení“ byste v lepším případě viděli barevný televizor, u těch nejšťastnějších s dálkovým ovládáním, možná videorekordér VHS, analogový telefon a v kuchyni rádio. Tehdejším nejčastěji řešeným problémem bylo shánění a kopírování VHS videokazet. V roce 2000 již bylo možno shlédnout Matrix na DVD, jen o něco později šel jeho obsah překomprimovat do DivX formátu a „přepalovat“ filmy na mnohem dostupnější CD. Distribuce filmových děl, ve srovnání s počátkem devadesátých let, naštěstí již poměrně dobře fungovala, i tak byl však tenkrát často problém sehnat nejen kamaráda s dostatečně velkou filmotékou, ale i druhého, který by disponoval vypalovačkou. Ta se následně velmi rychle stala standardním vybavením většiny počítačů, ať už mluvíme o vypalování CD nebo DVD.
Doby, kdy jsme doma schraňovali ty nejlepší filmy na VHS, jsou už minulostí.
Dnes je úroveň distribuce filmových děl bohužel téměř stejná, jako před deseti lety. Samozřejmě mluvíme o legální distribuci. Ne, že by ji online svět vůbec nepoznamenal, ale nabídka filmů je stále malá a v drtivé míře se omezuje na služby typu video on demand. Velmi často využívanou šedou zónou je, hlavně díky příchodu finančně (a technicky) dostupného vysokorychlostního spojení, stahování filmů z internetu.
Nicméně i zakoupená díla se často grabují a ukládají na pevné disky, se kterými je mnohem jednodušší práce, než s hromadou DVD v krabici. Velké množství archivovaných děl lze řešit zakoupením externího pevného disku. Elegantnější volbou je zakoupení nebo tvorba vlastního serveru NAS (Network Attached Storage), díky kterému lze zpřístupnit audiovizuální díla pro všechna zařízení, připojená do domácí sítě. Taková centralizace velmi často ulehčuje práci, ale pořád to není ono. Stále zde existuje omezení na zařízení, která jej umí připojit do svého souborového systému a sdílení médií je složité. Pokud si třeba nahrajeme pomocí DVD rekordéru oblíbený televizní pořad, „běhu s DVD“ (v lepším případě s flashdiskem) se většinou stále nevyhneme. Totéž platí pro přehrávání nahrávek z mobilu, nebo prohlížení fotek z digitálního fotooaparátu.
Technologie UPnP A/V
Technologie Universal Plug and Play zavádí standard zjednodušující síťovou komunikaci mezi zařízeními, jež ji podporují. Cílem je co nejjednodušší práce v rámci domácí sítě při minimální nutnosti manuální konfigurace. Zařízení se může dynamicky připojit k síti, získat z DHCP svou síťovou adresu a dále pomocí peer to peer komunikace zjistit možnosti ostatních zařízení, stejně jako zpřístupnit své služby.
Co to znamená v praxi? Není problém například zapnout v pokoji notebook a přehrát si film uložený na jeho disku pomocí LCD televize v obývacím pokoji. Totéž lze provést například s videem nebo fotografiemi z mobilního telefonu, videokamery, fotoaparátu a podobně. Vše má být provedeno maximálně jednoduše a bez toho, aby musel uživatel cokoliv nastavovat. Technologie je cílena na běžného spotřebitele, který nemá zájem nebo ani neumí konfigurovat různé síťové prvky, síťové služby a třeba ještě řešit případné problémy s kompatibilitou.
Technologii UPnP má na starosti nezisková organizace zvaná UPnP forum. Mezi jejími členy je velká řada výrobců různorodých, v domácnosti používaných zařízení, od síťových prvků přes spotřební elektroniku až po zabezpečovací systémy. Pro snadnou rozeznatelnost výrobků odpovídajících standardu je zaveden proces certifikace. V současné době UPNP fórum uvádí cca tři tisíce certifikovaných výrobků, i když veřejný seznam jich obsahuje mnohem méně. Tento rozpor je vysvětlován tím, že řada výrobců nechce certifikaci prezentovat veřejně.
Universal Plug and Play – zajímavé technické detaily
Síťová část
Pro sítové spojení je (jak jinak) použita protokolová sada TCP/IP. Každé zařízení musí obsahovat DHCP klienta, pomocí kterého automaticky vyjedná s DHCP serverem svou IP adresu. Pokud daná síť neobsahuje DHCP server, je použito Auto-IP a IP adresa je zvolena z předem daného rozsahu.
Toto samo o sobě není nic převratného, protože všechny doposud zmíněné postupy a technologie jsou dávno známé a používané. UPnP ovšem jednoznačně definuje chování všech prvků tak, aby využívaly stejné postupy a jejich komunikace s ostatními prvky v síti tak byla pevně daná a předvídatelná.
Z komunikačních technologií je samozřejmá podpora Ethernetu a Wi-Fi, zajímavou možností je také využití Bluetooth, zvláště pro mobilní telefony a podobná zařízení. Multimediální data jsou streamována pomocí protokolu HTTP, jako volitelná možnost exituje RTP, Realtime Transport Protocol, jež je pro tuto funkcionalitu přímo navržen.
Možnost síťového připojení nabízí stále více televizních přijímačů.
Přehrávání obsahu
To nejdůležitější a zároveň důvod, proč UPnP A/V existuje, je samozřejmě přehrávání multimediálního obsahu. Uveďme si dva modelové příklady.
Jak je vidět i z uvedených příkladů, technologie UPnP je ve chvíli, kdy všechno funguje jak má, pro uživatele pravým požehnáním.
Jasně definuje jaké formáty souborů je možno přehrávat. Takové omezení je určitě žádoucí z hlediska zaručené kompatibility certifikovaných zařízení a také jednoduchosti implementace, ale při pohledu na seznam podporovaných formátů se člověk neubrání dojmu, že to v tomto případě někdo s omezováním trochu přehnal:
Domácí zařízení
Mobilní zařízení
Standard DLNA vychází z platformy UPnP AV.
Co se týče podporovaných media kontejnerů, je situace složitější. Podporované kodeky není problém nalézt na stránkách DLNA, ovšem o kontejnerech se nezmiňují. Veřejný přístup ke standardu chybí, jediná možnost je si jej pěkně zaplatit. Tvůrce populárního UPnP media serveru uShare na svém blogu píše, že není podporováno MKV ani AVI, což zní jako silně šokující fakt.
Od napsání jeho článku se mohlo pár věcí změnit, při hledání zkušeností uživatelů na internetových fórech lze ale často nalézt prosby o návod, jak přehrát MKV přes DLNA. Na druhou stranu lze údajně v některých případech vyřešit problém pomocí přejmenování souboru s příponou MKV na AVI, což signalizuje, že minimálně u některých zařízení jsou oba formáty podporovány. Vše by osvětlila již výše zmíněná možnost nahlédnout do standardu.
Malá domácí úložiště (NAS) jsou pro multimediální data ideální.
Z dostupných informací a praktických zkušeností uživatelů lze odvodit, že samotný Media Server může umět pracovat i s oficiálně nepodporovanými formáty, ovšem pro přenos by je měl transkódovat do některého z oficiálně podporovaných formátů. Jelikož je DLNA nástavbou UPnP A/V, nelze vyloučit ani případ, kdy se spolu Media Server a Renderer „domluví“ i na formátu, který oficiálně podporován není. Takovouto funkcionalitu lze ale očekávat jen u levnějších „noname“ řešení. U značkových DLNA produktů lze mnohem spíše očekávat, že se budou striktně držet standardu.
Co se týká například zvukových kodeků, milovníkům kvalitního zvuku zase bude určitě chybět Ogg/Vorbis. Ale to není vše. Ani v případě, že někde naleznete soubor, se kterým se „strefíte“ do všech požadavků, nemáte ještě vyhráno. Existují totiž ještě takzvané DLNA profily, které definují povolené kombinace kodeků, kontejnerů, ale také rozlišení, bitrate a podobě. I tento stav je proto poněkud nepochopitelně nutno řešit pomocí transkódování, které je ovšem velmi náročné na výkon.
Soubor musí být nejprve dekódován, a poté zase zakódován do podporovaného formátu. Zde se ovšem dostáváme k další překážce. DLNA je určeno jen pro výrobce spotřební elektroniky a certifikaci může obdržet pouze kompletní zařízení, nikoliv software. Programové vybavení lze sice prohlásit za DLNA komponentu, ale „nálepku“ dostane zařízení. A dokážete si představit, že váš DVD rekordér nebo levný domácí NAS dokáže transkódovat HD video v reálném čase? Může se objevit jeden z tisíce, ale výrobce si za něj určitě nechá velmi dobře zaplatit.
Konsorcium DLNA si již zřejmě tyto problémy uvědomilo a v lednu 2010 přišlo s oznámením, že zahajuje certifikační program i pro software, bližší podrobnosti ale nejsou zatím známy.
Dalším „přínosem“ DLNA je podpora DRM, která dělá systém zbytečně složitější a navíc zavádí šifrování přenosu mezi Media Serverem a Rendererem, tedy například mezi NAS a LCD či plazmovou televizí. Vše proto, aby uživatel nemohl přenos zachytávat a ze streamu sestavit video bez DRM ochrany. Jedná se tedy o další prvek, který uživatele jen obtěžuje a navíc klade další nároky na výpočetní výkon, což dále zdražuje koncová zařízení.
Aby ale nebyla vyzdvihována jen negativa: Filozofie DLNA, omezení jen na velmi striktně ohraničenou skupinu kodeků, může vypadat na první pohled nepochopitelně, možná i nesmyslně. Na druhou stranu však může působit jako silně jednotící prvek, díky kterému lze alespoň částečně snížit využití obrovského množství kodeků a počet jejich možných kombinací na snesitelnou úroveň. Ovšem jen čas ukáže, zda není restrikce příliš přísná.
Co bude dál
Celkově lze DLNA označit za zajímavý počin jak zefektivnit a zvýšit vzájemnou kompatibilitu zařízení, která podporují UPnP A/V. Velmi silnou zbraní DLNA je certifikace koncových zařízení. Výrobci, členové DLNA, budou zajisté své výrobky certifikovat pro tento standard, a v takovém případě již pro podporu UPnP A/V nijak nedotčenou DLNA velmi pravděpodobně nezbude místo.
Na druhé straně stojí velmi silná komunita podporující svobodný software, která si nerada nechává cokoliv diktovat. Pokud bych si zahrál na věštce a zkusil odhadnout budoucí vývoj, očekávám, že výrobci DLNA protlačí. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry budou hlavně výrobci standard dodržovat. Hlavně ti čínští, kteří si kvůli „nějakému“ certifikátu určitě nebudou lámat hlavu.
Na trhu dnes existuje mnoho produktů s podporou DLNA.
A pohled zákazníků? Obyčejný zákazník, který DLNA certifikovaný výrobek koupí, doma postaví na skříň a zapojí, bude s DLNA pravděpodobně spokojen. Nadšenec, který má rád kontrolu nad tím, co se s jeho systémem děje, si raději postaví zařízení svoje. Nainstaluje příslušný software a raději využije UPnP A/V, kvůli kterému se nebude muset omezovat na povolenou kombinaci kodeků, ani se otravovat s DRM. A ti „uprostřed“? Troufám si odhadovat, že si klidně vyberou DLNA zařízení, i když zrovna nebude s certifikátem a případné problémy s kompatibilitou snad nějak vyřeší.
Doby, kdy jsme doma schraňovali ty nejlepší filmy na VHS, jsou už minulostí.
Dnes je úroveň distribuce filmových děl bohužel téměř stejná, jako před deseti lety. Samozřejmě mluvíme o legální distribuci. Ne, že by ji online svět vůbec nepoznamenal, ale nabídka filmů je stále malá a v drtivé míře se omezuje na služby typu video on demand. Velmi často využívanou šedou zónou je, hlavně díky příchodu finančně (a technicky) dostupného vysokorychlostního spojení, stahování filmů z internetu.
Nicméně i zakoupená díla se často grabují a ukládají na pevné disky, se kterými je mnohem jednodušší práce, než s hromadou DVD v krabici. Velké množství archivovaných děl lze řešit zakoupením externího pevného disku. Elegantnější volbou je zakoupení nebo tvorba vlastního serveru NAS (Network Attached Storage), díky kterému lze zpřístupnit audiovizuální díla pro všechna zařízení, připojená do domácí sítě. Taková centralizace velmi často ulehčuje práci, ale pořád to není ono. Stále zde existuje omezení na zařízení, která jej umí připojit do svého souborového systému a sdílení médií je složité. Pokud si třeba nahrajeme pomocí DVD rekordéru oblíbený televizní pořad, „běhu s DVD“ (v lepším případě s flashdiskem) se většinou stále nevyhneme. Totéž platí pro přehrávání nahrávek z mobilu, nebo prohlížení fotek z digitálního fotooaparátu.
Technologie UPnP A/V
Technologie Universal Plug and Play zavádí standard zjednodušující síťovou komunikaci mezi zařízeními, jež ji podporují. Cílem je co nejjednodušší práce v rámci domácí sítě při minimální nutnosti manuální konfigurace. Zařízení se může dynamicky připojit k síti, získat z DHCP svou síťovou adresu a dále pomocí peer to peer komunikace zjistit možnosti ostatních zařízení, stejně jako zpřístupnit své služby.
Co to znamená v praxi? Není problém například zapnout v pokoji notebook a přehrát si film uložený na jeho disku pomocí LCD televize v obývacím pokoji. Totéž lze provést například s videem nebo fotografiemi z mobilního telefonu, videokamery, fotoaparátu a podobně. Vše má být provedeno maximálně jednoduše a bez toho, aby musel uživatel cokoliv nastavovat. Technologie je cílena na běžného spotřebitele, který nemá zájem nebo ani neumí konfigurovat různé síťové prvky, síťové služby a třeba ještě řešit případné problémy s kompatibilitou.
Technologii UPnP má na starosti nezisková organizace zvaná UPnP forum. Mezi jejími členy je velká řada výrobců různorodých, v domácnosti používaných zařízení, od síťových prvků přes spotřební elektroniku až po zabezpečovací systémy. Pro snadnou rozeznatelnost výrobků odpovídajících standardu je zaveden proces certifikace. V současné době UPNP fórum uvádí cca tři tisíce certifikovaných výrobků, i když veřejný seznam jich obsahuje mnohem méně. Tento rozpor je vysvětlován tím, že řada výrobců nechce certifikaci prezentovat veřejně.
Universal Plug and Play – zajímavé technické detaily
Síťová část
Pro sítové spojení je (jak jinak) použita protokolová sada TCP/IP. Každé zařízení musí obsahovat DHCP klienta, pomocí kterého automaticky vyjedná s DHCP serverem svou IP adresu. Pokud daná síť neobsahuje DHCP server, je použito Auto-IP a IP adresa je zvolena z předem daného rozsahu.
Toto samo o sobě není nic převratného, protože všechny doposud zmíněné postupy a technologie jsou dávno známé a používané. UPnP ovšem jednoznačně definuje chování všech prvků tak, aby využívaly stejné postupy a jejich komunikace s ostatními prvky v síti tak byla pevně daná a předvídatelná.
Z komunikačních technologií je samozřejmá podpora Ethernetu a Wi-Fi, zajímavou možností je také využití Bluetooth, zvláště pro mobilní telefony a podobná zařízení. Multimediální data jsou streamována pomocí protokolu HTTP, jako volitelná možnost exituje RTP, Realtime Transport Protocol, jež je pro tuto funkcionalitu přímo navržen.
Možnost síťového připojení nabízí stále více televizních přijímačů.
Přehrávání obsahu
To nejdůležitější a zároveň důvod, proč UPnP A/V existuje, je samozřejmě přehrávání multimediálního obsahu. Uveďme si dva modelové příklady.
- Během dne uvidíte něco mimořádně zajímavého, a proto neleníte a zachytíte onen děj ve formě videoklipu na mobilní telefon. Večer se chcete o zážitek podělit s rodinou. Při příchodu domů aktivujete ve vašem mobilu bluetooth nebo WiFi. Telefon se automaticky připojí do sítě. Svoláte rodinu k televizi a pomocí dálkového ovládání pohodlně najdete videosoubor ve svém telefonu a přehrajete jej na televizi.
- Může to samozřejmě fungovat i naopak. Stane se nepříjemná věc, onemocníte, a musíte ležet v posteli. Nudné chvíle si chcete zpříjemnit sledováním oblíbených filmů, ale v ložnici nemáte počítač ani televizi, a tahat se s notebookem do postele se vám nechce. Naštěstí máte v mobilu klientskou aplikaci, kterou se připojíte k domácímu NAS, případně k počítači či notebooku běžícím v jiném pokoji. Film je sice ve formátu, který v mobilním telefonu přehrát nelze, ale naštěstí i s tímto technologie UPnP počítá, a video nebo zvuk (případně oboje) je v reálném čase transkódováno do podporovaného formátu.
Jak je vidět i z uvedených příkladů, technologie UPnP je ve chvíli, kdy všechno funguje jak má, pro uživatele pravým požehnáním.
DLNA
Konečně se dostáváme k technologii, kvůli které byl tento článek napsán. Že až teď, není náhoda. UPnP AV se stává populárnější a populárnější. A platforma DLNA, Digital Living Network Alliance, totiž z UPnP AV vychází. Jednoduše řečeno, DLNA je UPnP A/V se spoustou restrikcí. Pomocí UPnP A/V je možné sdílet a streamovat v postatě jakékoliv soubory, záleží jen na tom, zda se spolu koncová zařízení „domluví“. DLNA přichází z jedné strany s nepříjemně omezujícím, ze strany druhé s poměrně logickým přístupem.
Konečně se dostáváme k technologii, kvůli které byl tento článek napsán. Že až teď, není náhoda. UPnP AV se stává populárnější a populárnější. A platforma DLNA, Digital Living Network Alliance, totiž z UPnP AV vychází. Jednoduše řečeno, DLNA je UPnP A/V se spoustou restrikcí. Pomocí UPnP A/V je možné sdílet a streamovat v postatě jakékoliv soubory, záleží jen na tom, zda se spolu koncová zařízení „domluví“. DLNA přichází z jedné strany s nepříjemně omezujícím, ze strany druhé s poměrně logickým přístupem.
Jasně definuje jaké formáty souborů je možno přehrávat. Takové omezení je určitě žádoucí z hlediska zaručené kompatibility certifikovaných zařízení a také jednoduchosti implementace, ale při pohledu na seznam podporovaných formátů se člověk neubrání dojmu, že to v tomto případě někdo s omezováním trochu přehnal:
Domácí zařízení
- Obrazové kodeky: povinně JPEG, volitelně GIF, TIFF, PNG.
- Audio kodeky: povinně LPCM (dvoukanálové), volitelně MP3, WMA9, AC-3, AAC, ATRAC3plus.
- Video kodeky: povinně MPEG-2, volitelně MPEG-1, MPEG-4, WMV9.
Mobilní zařízení
- Obrazové kodeky: povinně JPEG, volitelně GIF, TIFF, PNG.
- Audio kodeky: povinně MP3 a MPEG-4 AAC LC, volitelně MPEG-4 (HE AAC, AAC LTP, BSAC), AMR, ATRAC3plus, G.726, WMA, LPCM.
- Video kodeky: povinně MPEG-4 AVC (AAC LC Assoc Audio), volitelně VC1, H.263, MPEG-4 part 2, MPEG-2, MPEG-4 AVC (BSAC).
Standard DLNA vychází z platformy UPnP AV.
Co se týče podporovaných media kontejnerů, je situace složitější. Podporované kodeky není problém nalézt na stránkách DLNA, ovšem o kontejnerech se nezmiňují. Veřejný přístup ke standardu chybí, jediná možnost je si jej pěkně zaplatit. Tvůrce populárního UPnP media serveru uShare na svém blogu píše, že není podporováno MKV ani AVI, což zní jako silně šokující fakt.
Od napsání jeho článku se mohlo pár věcí změnit, při hledání zkušeností uživatelů na internetových fórech lze ale často nalézt prosby o návod, jak přehrát MKV přes DLNA. Na druhou stranu lze údajně v některých případech vyřešit problém pomocí přejmenování souboru s příponou MKV na AVI, což signalizuje, že minimálně u některých zařízení jsou oba formáty podporovány. Vše by osvětlila již výše zmíněná možnost nahlédnout do standardu.
Malá domácí úložiště (NAS) jsou pro multimediální data ideální.
Z dostupných informací a praktických zkušeností uživatelů lze odvodit, že samotný Media Server může umět pracovat i s oficiálně nepodporovanými formáty, ovšem pro přenos by je měl transkódovat do některého z oficiálně podporovaných formátů. Jelikož je DLNA nástavbou UPnP A/V, nelze vyloučit ani případ, kdy se spolu Media Server a Renderer „domluví“ i na formátu, který oficiálně podporován není. Takovouto funkcionalitu lze ale očekávat jen u levnějších „noname“ řešení. U značkových DLNA produktů lze mnohem spíše očekávat, že se budou striktně držet standardu.
Co se týká například zvukových kodeků, milovníkům kvalitního zvuku zase bude určitě chybět Ogg/Vorbis. Ale to není vše. Ani v případě, že někde naleznete soubor, se kterým se „strefíte“ do všech požadavků, nemáte ještě vyhráno. Existují totiž ještě takzvané DLNA profily, které definují povolené kombinace kodeků, kontejnerů, ale také rozlišení, bitrate a podobě. I tento stav je proto poněkud nepochopitelně nutno řešit pomocí transkódování, které je ovšem velmi náročné na výkon.
Soubor musí být nejprve dekódován, a poté zase zakódován do podporovaného formátu. Zde se ovšem dostáváme k další překážce. DLNA je určeno jen pro výrobce spotřební elektroniky a certifikaci může obdržet pouze kompletní zařízení, nikoliv software. Programové vybavení lze sice prohlásit za DLNA komponentu, ale „nálepku“ dostane zařízení. A dokážete si představit, že váš DVD rekordér nebo levný domácí NAS dokáže transkódovat HD video v reálném čase? Může se objevit jeden z tisíce, ale výrobce si za něj určitě nechá velmi dobře zaplatit.
Konsorcium DLNA si již zřejmě tyto problémy uvědomilo a v lednu 2010 přišlo s oznámením, že zahajuje certifikační program i pro software, bližší podrobnosti ale nejsou zatím známy.
Dalším „přínosem“ DLNA je podpora DRM, která dělá systém zbytečně složitější a navíc zavádí šifrování přenosu mezi Media Serverem a Rendererem, tedy například mezi NAS a LCD či plazmovou televizí. Vše proto, aby uživatel nemohl přenos zachytávat a ze streamu sestavit video bez DRM ochrany. Jedná se tedy o další prvek, který uživatele jen obtěžuje a navíc klade další nároky na výpočetní výkon, což dále zdražuje koncová zařízení.
Aby ale nebyla vyzdvihována jen negativa: Filozofie DLNA, omezení jen na velmi striktně ohraničenou skupinu kodeků, může vypadat na první pohled nepochopitelně, možná i nesmyslně. Na druhou stranu však může působit jako silně jednotící prvek, díky kterému lze alespoň částečně snížit využití obrovského množství kodeků a počet jejich možných kombinací na snesitelnou úroveň. Ovšem jen čas ukáže, zda není restrikce příliš přísná.
Co bude dál
Celkově lze DLNA označit za zajímavý počin jak zefektivnit a zvýšit vzájemnou kompatibilitu zařízení, která podporují UPnP A/V. Velmi silnou zbraní DLNA je certifikace koncových zařízení. Výrobci, členové DLNA, budou zajisté své výrobky certifikovat pro tento standard, a v takovém případě již pro podporu UPnP A/V nijak nedotčenou DLNA velmi pravděpodobně nezbude místo.
Na druhé straně stojí velmi silná komunita podporující svobodný software, která si nerada nechává cokoliv diktovat. Pokud bych si zahrál na věštce a zkusil odhadnout budoucí vývoj, očekávám, že výrobci DLNA protlačí. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry budou hlavně výrobci standard dodržovat. Hlavně ti čínští, kteří si kvůli „nějakému“ certifikátu určitě nebudou lámat hlavu.
Na trhu dnes existuje mnoho produktů s podporou DLNA.
A pohled zákazníků? Obyčejný zákazník, který DLNA certifikovaný výrobek koupí, doma postaví na skříň a zapojí, bude s DLNA pravděpodobně spokojen. Nadšenec, který má rád kontrolu nad tím, co se s jeho systémem děje, si raději postaví zařízení svoje. Nainstaluje příslušný software a raději využije UPnP A/V, kvůli kterému se nebude muset omezovat na povolenou kombinaci kodeků, ani se otravovat s DRM. A ti „uprostřed“? Troufám si odhadovat, že si klidně vyberou DLNA zařízení, i když zrovna nebude s certifikátem a případné problémy s kompatibilitou snad nějak vyřeší.
Článek převzat z portálu TVFreak.cz